zvláštní poděkování
Quantcom.cz

V Kochánkách uzavřeli svou cestu Romeo a Julie

Romeo a Julie v Kochánkách

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Julie stojí vysoko v osvětleném okně, Romeo pod ní v zahradě. Kolem se pomalu rozprostírá noc a skutečný dům v Kochánkách se stává součástí příběhu, který známe více než čtyři století. Divadelní spolek Kašpar tu po více než pěti letech uzavřel cestu své inscenace ROMEA A JULIE v režii Jakuba Špalka. Překlad Josefa Topola prošel úpravou Lenky Bočkové a Jakuba Špalka. Shakespearova tragédie se tu rozehrává v pouhých osmi postavách. Text přitom neztrácí živost ani poezii, naopak jej doplňují písně, tanec a výrazná pohybová složka. Tybalt náruživě a bojovně rozehrává choreografii s červenými prapory, aby je později na střeše rozmával Merkucio v parodickém zrcadlení. A když se na stejné místo vrátí Kapulet po smrti Julie, opakuje pohyb s prapory černými. Z někdejší výzvy k boji zůstává obraz smrti a zmaru.

Rozpor mezi dvěma rody zakořenil tak hluboko, že jeho původ už vlastně nikdo nezná. Přesto dál bují, téměř ze setrvačnosti, jako plevel, který postupně dusí vše živé kolem sebe. Shakespeare a spolu s ním Jakub Špalek proti této zakořeněné zášti stavějí čistou lásku Romea Monteka a Julie Kapuletové. Právě ona dokáže překročit hranice, které předchozí generace přijaly jako neměnné. „Mor na ty vaše rody!“ vykřikne Merkucio a pojmenuje tak podstatu tragédie. Cestu k usmíření přitom nehledají jen oba milenci. Bratr Lorenzo v jejich tajném sňatku spatřuje možnost, jak oba rody konečně spojit, a podobnou naději, byť zcela jiným způsobem, nese také Chůva.
Zahrada v Kochánkách nabízí inscenaci prostor, který není třeba složitě proměňovat v jeviště. Dům se svými dveřmi a okny, živé stěny zeleně, průchody mezi nimi i samotná zahrada vytvářejí přirozenou scénografii, která s přicházející nocí neustále mění svou podobu. Jakub Špalek navíc rozehrává prostor nejen do šířky, ale také ve výrazné vertikále. Dění stoupá ze zahrady k oknům v patře a až na střechu, takže divák musí neustále měnit směr pohledu a celý dům se postupně stává jevištěm. Výprava Petry Krčmářové do tohoto prostředí vstupuje střídmě a nechává vyniknout především kostýmy. Julie v jemných růžových šatech působí vedle zemitější Chůvy téměř křehce, zatímco Romeo vstupuje do obrazu v nápadně modré košili. Výrazný barevný kontrast vytvářejí také Tybalt s Merkuciem – oranžová proti tmavému vzorovanému oděvu, jako by předznamenávala jejich střet. Kapulet, Paris či Lorenzo dostávají vlastní, snadno čitelnou siluetu, aniž by kostýmy inscenaci uzavíraly do jediné historické epochy. A pak přichází maškarní ples: maska, paruka, přehnané ženské tvary a travesti převlek převracejí dosavadní řád v groteskní hru.

Stejně živě pracuje inscenace s hudbou Daniela Fikejze a skupiny Krless. Písně tu nejsou pouhým doprovodem, ale další vrstvou vyprávění, do níž vstupují latinské a italské texty ze středověkých a renesančních sbírek, Shakespearovy sonety i renesanční erotická poezie Pietra Aretina. Herci se navíc sami stávají hudebníky – Štěpán Coufal a Jan Zadražil aktivně vstupují do hudební složky představení. Naplno se její hravost projeví při maškarním plese u Kapuletů. Rej masek, tanec a travesti převleky proměňují zahradu v rozpustilý karneval, do něhož zaznívají Aretinovy Sonetti lussuriosi neboli Chlípné sonety. Právě uprostřed této nadsázky a smyslnosti se však potkávají Romeo s Julií – a hra, která se ještě před okamžikem vysmívala konvencím a společenskému řádu, náhle dostává úplně jinou váhu.

Režie Jakuba Špalka má přitom mimořádný smysl pro zkratku a gradaci. V pouhých osmi postavách dokáže rozehrát celý konflikt a každé z nich ponechat jasnou charakterovou linii. Jednotlivé figury jsou čitelné nejen svým postavením v příběhu, ale především hereckým výrazem a emocí, kterou do něj přinášejí. Zamilovanost Romea a Julie stojí proti Tybaltově zakořeněné zlobě, Merkuciův sarkasmus a nadsázka proti obavám Chůvy, Lorenzova víra v možnost smíření se potkává s Parisovým smyslem pro řád a právo. Právě Paris je nakonec tím, kdo musí soudit. Kapulet naproti tomu zachází s osudem vlastní dcery téměř jako s výhodným obchodem – sňatkem s Parisem chce upevnit své postavení a zalíbit se vrchnosti. Špalek tyto polohy nestaví vedle sebe, ale nechává je postupně narážet, prolínat se a gradovat. Z počáteční hravosti, tance a provokace tak vyrůstá konflikt, v němž každé další rozhodnutí zužuje prostor pro šťastný konec. A právě v proměně od rozvernosti k tragédii spočívá jedna z největších sil jeho režie.

Romeo v podání Daniela Pivody Ondráčka má v sobě energii bojovníka, na první pohled však také něco z lehkovážného floutka. Postupně zraje v muže, který se ocitá v situacích, s nimiž si sám neví rady. Julie Terezy Slámové je zpočátku citlivou mladou dívkou, jejíž láska k Romeovi postupně kvete, jenže běh událostí ji nutí během několika málo dnů dospět a přijímat zásadní rozhodnutí. Nejtěžší přichází po smrti Tybalta: její manžel zabil jejího bratrance. Julie zapochybuje, bolest však dokáže překročit odpuštěním a smířením. Jan Zadražil proti její proměně staví neústupného Kapuleta. O dceru má sice starost, její budoucnost však podřizuje vlastnímu rozhodnutí a představě výhodného sňatku s Parisem.
Tybalt Štěpána Coufala má téměř ostříží pozornost vůči každému vetřelci z rodu Monteků. Je zpupný, bojovný a pevně zakořeněný v rodové zášti, jejíž původ už vlastně nikoho nezajímá. Proti němu stojí Merkucio Miloslava Tichého, joviální, sarkastický a obdařený schopností dobře odhadnout dění kolem sebe. Vůči Chůvě dokáže být břitký až neuctivý a vážnost světa kolem sebe znovu a znovu narušuje nadsázkou. Právě jeho smrt rukou Tybalta však tuto hru definitivně ukončí. „Mor na ty vaše rody!“ přestává být bonmotem a stává se rozsudkem nad nenávistí, která už nepotřebuje znát vlastní příčinu.
Chůva Evy Elsnerové naopak hladí – slovem, gestem i vztahem k Julii. Mimořádně uvěřitelný je její monolog, v němž vzpomíná na Juliino dětství a opakovaně připomíná její tehdejší reakci na otce. Lorenzo Františka Kreuzmanna působí klidně, rozvážně a především nápomocně. Tajný sňatek pro něj není jen spojením dvou zamilovaných lidí, ale také nadějí na smír mezi oběma rody. Ten nakonec skutečně přichází, ovšem za cenu, kterou si nepředstavoval – za cenu smrti Romea a Julie. Kristián Stolařík pak nabízí distingovaného a uměřeného Parise. Jako představitel řádu a práva se při rozhodování snaží ctít pravidla, ale současně zůstat spravedlivý.

V pátek 4. září 2026 se v Kochánkách uzavřela další z výrazných shakespearovských inscenací Jakuba Špalka. Romeo a Julie po více než pěti letech odešli ze zahrady, která jim poskytla dům, okna, střechu, živé stěny i noční oblohu. Prázdná však dlouho nezůstane. Už na jaře 2027 se sem Shakespeare vrátí s VEČEREM TŘÍKRÁLOVÝM, který bude zároveň první Shakespearovou komedií v režii Jakuba Špalka. A bude zajímavé sledovat nejen proměnu žánru, ale také samotných Kochánek. Kam se přesune hlediště, odkud budou přicházet herci a kterou z mnoha možností zdejšího prostoru režie objeví tentokrát? Romeo a Julie svou cestu uzavřeli, zahrada však může začít vyprávět další příběh.

7.9.2026 01:09:01 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 37 - rubriky

Archiv čísel

reklama

ALKÉSTIS

Časopis 37 - sekce

HUDBA

Koncertní dokument Karyéra Last Tour

Ondřej Kary Háša

Karyéra Last Tour
Ondřej Kary Háša je zásadní postavou českého reggae. Poté, co mu diagnostikovali rakovinu celý článek

další články...

OPERA/ TANEC

Dvořákova Praha: Světová premiéra a rukopis Jakobína

Zahajovaci koncert

Již za pár dní začíná prestižní festival klasické hudby. Od 5. do 23. září nabídne koncerty světových interpre celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Víra tipy 38. týden

Světová náboženství: Islám

Světová náboženství: Islám
Po celém světě se z minaretů několikrát denně ozývá melodický zpěv v arabštině a celý článek

další články...