zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Lenka Havlíková: Nejdůležitější je neustále všechno opakovat

Lenka Havlíková

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Lenka Havlíková stála společně s Šárkou Pavelkovou, Štěpánem Kubištou, Kristiánem Kubákem a Jakubem Vedralem v roce 2016 u zrodu Asociace nezávislých divadel. Zájmy nezávislého divadla z postu předsedkyně hájí s vervou a úsilím. Zároveň vede uměleckou platformu X10, která byla oceněna titulem: Divadlo roku 2023.

  • Lenko, co považujete za zatím největší / nejzajímavější úspěch Asociace?
    Naším největším úspěchem je, že jsme se stali velkou a respektovanou profesní organizací, která je partnerem pro politickou reprezentaci napříč státní správou a samosprávou, ale také pro další profesní organizace v sektoru. Samozřejmě asi nejviditelnější byla naše kulturní advokacie v době pandemie, kdy se nám a dalším organizacím kulturního sektoru podařilo ve vzájemné shodě komunikovat míru ohrožení kultury a dosáhnout kompenzačních programů. Tady patří velké díky Jakubovi Vedralovi, který byl naším vyjednávačem, já jsem se věnovala té práci analytické, debatám o soupisu profesí a jejich pracovní náplně a podobně. Musím říct, že tyhle věci mě baví, asi proto, že jsem profesí dramaturg, takže připomínkovat materiály, účastnit se nějakých koncepčních debat vnímám vlastně jako dramaturgickou práci.
    Přečtu každý papír, který mi přijde pod ruku a opatřím ho připomínkami, klidně několikrát. Mám takovou legrační historku z dřevních dob, Asociace ještě neexistovala. Někoho, nevím už přesně kdy do bylo, napadlo vystavit dokument státní politiky asi do roku 2050 připomínkám občanů na internetu. Někde jsem se o tom dočetla a vyhledala si to. O kultuře tam byly tři věty, Tak jsem tam dopsala jako občan tři odstavce a skutečně se tam objevily, kdeže je tomu dnes konec.

    Ale když se vrátím na začátek, na ustavující schůzi vstoupilo do asociace myslím 38 organizací, dnes máme 70 členů, což je většina nezávislého divadelního sektoru v celé ČR. Vznikli jsme z konkrétního popudu, protože v rámci grantového řízení hlavního města Prahy tehdy došlo k poklesu výše dotací až o polovinu. Dnes má Praha nový grantový systém, novou kulturní politiku, evaluuje se grantový systém na Ministerstvu kultury, vznikají krajské kulturní politiky... Na všech těchto procesech participuje odborná veřejnost. Jsme také členové Unie zaměstnavatelských svazů a ITI - Mezinárodního divadelního ústavu, kde se stal prezidentem Jakub Vedral, což jsou oficiální připomínková místa ke vznikajícím zákonům. Taky jsme se stali jedním ze zakládajících členů Evropské asociace nezávislých umění EAIPA a nedávno byl náš zástupce Kryštof Koláček zvolen prezidentem této organizace. Jsme členskou organizací Culture Action Europe, která se věnuje advokacii kultury jako celku v evropském prostoru. Realizujeme také mezinárodní networkingové projekty. Je toho prostě opravdu hodně a za vším je mnoho trpělivé práce jak minulých, tak současné Rady ve složení Jakub Vedral, Štěpán Kubišta, Honza Kvasnička a Tereza Ondrová, všem tímto děkuji, včetně bývalých členů Rady Petrovi Prokopovi, Romanu Černíkovi, Ivo Kristiánu Kubákovi, který je dnes revizorem asociace, a manažerce Šárce Pavelkové, stejně jako těm zástupcům členských organizací, kteří se snaží být aktivní v rámci svých možností.
  • Asociace pomohla provést nezávislý sektor pandemii covidu, změnily se priority AND?
    Naše priority zůstávají stejné. Tou hlavní je zvýšení objemu financí pro kulturu jako takovou a také zlepšení podmínek pro lidi, kteří kulturu vytvářejí. Obhajujeme samozřejmě nezávislé organizace scénických umění, ale změnit se ta situace musí komplexně. Jako předsedkyně AND se účastním kulturní tripartity, na níž probíhají jednání zaměstnavatelů a producentů, sdružených v UZS, odborových organizací a Ministerstva kultury, tento měsíc se tripartity zúčastnili také zástupci Asociace krajů a Svazu měst a obcí. A musím říct, že v těch hlavních věcech se všichni shodujeme. Není už možné, aby lidé, pracující v kultuře, byli za svou práci odměňováni pod úrovní zaručené mzdy. Vlivem covidu a probíhající války v Ukrajině a dalších geopolitických změn, s nimiž souvisí změny ekonomické, se totiž situace opravdu zhoršila. Tabulkové platy ve zřizovaných kulturních institucích začínají na úrovni kolem 20 tisíc, v nezřizovaném sektoru se za tutéž práci platí ještě mnohem méně, řekněme kolem 15 tisíc před zdaněním. Lidé ze sektoru odcházejí, protože musí živit sebe a své blízké. Kultura je ohrožena a celý systém se může zhroutit. Přitom přínos kultury pro HDP je teď zhruba na úrovni 1,6%, to znamená, že každá koruna vložená do kultury se znásobí. Kultura přispívá naší ekonomice a ne naopak, navíc je na ní navázáno mnoho dalších sektorů a profesí. Toto bylo jasně vidět během pandemie, když musela být kulturní zřízení uzavřena. A to je jen úzké ekonomické hledisko.
  • Kdyby měla Asociace vzniknout dnes, vypadala by podobně? Byly by podmínky pro její vznik příznivější než v roce 2016?
    To nevím. Myslím, že jsme vznikli v docela příhodný moment a bylo důležité, že jsme existovali, když začala pandemie. Ale stojí před námi řada dalších vážných úkolů.
    Hodně se teď mluví o Statusu umělce a výši odměn, vláda schválila novelu Zákona č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury. To je určitě dobrý krok, ale potřebujeme, aby byl následován dalšími. Nízké platy, mzdy a odměny sektor ničí, společnost si zvykla, že kultura přežívá díky prekarizaci práce a je schopná podávat výkony i přes stagnující, díky inflaci vlastně klesající, podporu. To ale vede k nedostatečné profesionalitě, vyhoření a spoustě dalších negativních jevů. Je to neudržitelné. Pokud se nezvýší objem financí, směřujících do kultury, tak neudržíme kulturu v žádoucí kvalitě i kvantitě, neudržíme tuto veřejnou službu. A v dnešní třeskuté době zoufale potřebujeme reflektovat základní společenské otázky, vytvářet společenské vazby, dialog různých skupin a mohla bych pokračovat třeba hodinu. Česká kultura je zatím ještě na vynikající úrovni, je schopná mezinárodní konkurence, přináší mnoho pozitivních efektů. A přesto je stále podfinancovaná. Navíc neustále čelíme řadě negativních komentářů. Vždycky když se řekne dotace do kultury, objeví se komentáře typu "ať si na sebe vydělá" "ať jdou umělci makat" a podobně. Přitom kultura má nejnižší dotace ze všech sektorů. Dotuje se veřejná sféra i podnikání napříč společností.
  • Výhody členství v AND můžete posoudit i jako ředitelka jednoho z členských divadel - X10, jaké největší přednosti Asociace má a co nezávislým divadlům přináší?
    Pro Divadlo X10 má Asociace především tu základní nevýhodu, že jí věnuju tolik času a energie. Navíc když jsem v úzkých, tak mě v tom moji nejbližší spolupracovníci a spolupracovnice nenechají a X10 tak často podporuje asociaci tím, že někdo dobrovolnicky vykoná nějakou práci, něco zprodukuje, připraví mi podklady a podobně.

    Ale zpátky k otázce. Našim členům nabízíme především zastoupení v debatě se státní správou a samosprávou, tedy lobbing za zájmy nezávislého sektoru scénických umění. A to nejen v Česku, ale i v rámci Evropy. Kromě toho vytváříme zmíněné networkingové projekty, úspěšně už druhý rok Bavorsko českou platformu a nově Česko asijskou platformu. Organizovali jsme i konferenci AND a EAIPA, Evropské asociace nezávislých umění. Propagujeme činnost asociace i jednotlivých organizací. Uskutečňujeme setkání v rámci asociace, myslím velmi dobrá byla aktivita setkání skupiny PR pracovníků jednotlivých členských organizací. Myslím si, že kdybychom neexistovali, byla by situace našich organizací složitější.

    Je to náročná a trpělivá práce. Za tu dobu, kdy se tomu věnuju, jsem si uvědomila, že nejdůležitější je neustále na různých úrovních všechno opakovat, tak aby se to stalo součástí diskurzu. Oproti době, kdy jsme vznikli, tak dnes už nikdo nezpochybňuje oprávněnost existence našeho sektoru, naopak, státní správa a samospráva i naše partnerské organizace vnímají, že jsme důležitou součástí a zároveň nejvíce ohroženou z hlediska ekonomických podmínek.
  • Asociace nezávislých divadel založila spolu s bavorskou Asociací nezávislých scénických umění Bavorsko - českou platformu pro nezávislé scénické umění. Má AND v plánu navazovat další aktivní mezinárodní spolupráce?
    Koncept Bavorsko české platformy se ukázal velmi zajímavý v mezinárodním kontextu.
    Oslovilo nás několik dalších evropských asociací, zda nechceme podobnou platformu založit také s nimi. Asi je nutné vysvětlit princip. Původně jsme realizovali ve spolupráci s Asociací nezávislých scénických umění (Verband Freie Darstellende Künste Bayern, VFDKB) kulturní výměnu, jejíž součástí bylo i hostování nezávislých bavorských divadel v Česku a naopak českých v Bavorsku. Součástí samozřejmě byl i networking a guided tours. Následující rok nám i partnerské organizaci přišel tento způsob jednak neekonomický a za druhé i neekologický. Rozhodli jsme se proto koncepci pro rok 2024 pozměnit a soustředit se na individuální mobilitu a vznik koprodukčních projektů. Do Bavorska v roce 2023 vyjeli například bazmek entertainment a Becka McFadden a vznikly projekty audio walk Concrete Dreams nebo site specific performance v Mnichově zaměřené na architekturu. Na základě této zkušenosti jsme koncipovali další platformu, tentokrát česko-asijskou. Prvotní kontakt proběhl v rámci výjezdního networkingového grantu IDU - Divadelního ústavu PerformCzech ProVisit Asie, díky němuž vznikla vzájemná diskuse s asijskými partnery Centre 42 ze Singapuru a Asian Dramaturg's Network. Následně jsme podali žádost v rámci Národního plánu obnovy a rovněž partneři podali žádost ve své lokalitě. Výsledkem je projekt Continental Drift, zaměřený tentokrát na dramaturgii, oproti Bavorsko české platformě, která cílila na performing arts. Na základě open callu bylo vybráno 5 participantů z Česka a 5 z asijských zemí, jedná se o dramatiky, dramaturgy, kurátory. Cílem je vývoj konkrétních témat, vznik nových možností mezikontinentální spolupráce, účastníci získají také know how pro společnou prezentaci svých projektů a oslovení producentů.
    Vzhledem ke geografické vzdálenosti probíhají setkání v online prostoru, fyzicky proběhne setkání v prosinci v Praze, Brně a Olomouci. Účastníci se setkají jak vzájemně, tak s odbornou veřejností. Na programu bude pitching nových projektů vzniklých v rámci této platformy, ale i prezentace daných umělců, jejich zemí a tvorby. Myslím, že tohle je správná cesta, jak budovat udržitelné mezinárodní spolupráce. Dosavadní praxe je často taková, že subjekt, který má nějaký projekt, žádá např. grant Kreativní Evropy nebo EEA, shání partnery z jiných zemí v podstatě "na blind" a pracně potom společně vymýšlejí jak se propojit, co může partner v rámci projektu vlastně dělat. Proto si myslíme, že je nejlepší projekty vymýšlet rovnou společně. Jsem ráda, že AND je v tomto směru inspirativní i pro zahraničí a velké díky patří Kryštofovi Koláčkovi, který je naším zástupcem v zahraničních strukturách a Petrovi Dlouhému, který je kurátorem Bavorsko české platformy.
  • Máte za sebou delší působení i ve zřizovaných divadlech (Národní divadlo, Hadivadlo, Činoherní studio). Změnil se během Vašeho působení v nezávislém sektoru Váš pohled na síť zřizovaných divadel?
    Nemyslím si. Pravděpodobně i proto, že Činoherní studio a HaDivadlo jsou studiová divadla, která vznikla v době komunismu na pomezí oficiální kultury. A dodnes se pohybují na hraně mezi zřizovaným a nezřizovaným sektorem, vznik nezávislého sektoru u nás navázal právě na činnost studiových divadel. Skvěle to dokládá kniha Divadlo a svoboda, kterou nedávno vydal Divadelní ústav. Také jsem nějakým okrajovým způsobem patřila k okruhu lidí, kteří v nezávislém sektoru působili na začátku. Jako čerstvá absolventka DAMU jsem měla štěstí, že jsem mohla být svědkem a zlehka se účastnit nějakých procesů. Díky tomu jsem vždycky vnímala kulturní sektor jako celek. Dnes na to máme slovo kulturní ekosystém, který mi připadá výstižný. Jsem ráda, že se míra spolupráce mezi jednotlivými subjekty i asociacemi v sektoru stále zvyšuje.
    Důležitou roli v tom samozřejmě sehrál covid, kdy šly veškeré animozity stranou. A dnes myslím všichni chápeme, že spolupráce nás posiluje a že jsme vzájemně propojeni. Už proto, že málokdo se uživí pouze jednou prací. Proto lidé v kultuře zcela samozřejmě pracují tu ve zřizovaném, tu v nezřizovaném sektoru nebo kulturně kreativním průmyslu nebo učí na školách....
  • Jaké jsou cíle a plány asociace do budoucna?
    Jsou to samozřejmě cíle konkrétní a stále trvající, především tedy zlepšit financování kultury. Je alarmující, že ještě 35 let po převratu není rozpočet Ministerstva kultury adekvátní významu kultury pro společnost. V současné době, kdy čelíme řadě destruktivních tendencí, rozdělování společnosti, dezinformacím a tak dále, je právě kultura jedním z faktorů, které mohou spojovat, tmelit. Dále je nutná i debata o větším zapojení krajů a měst do financování kultury. Je to poměrně složité téma, souvisí s rozdělením odpovědnosti a finančních toků, ke kterému došlo v době vzniku krajů. Mezitím se ovšem výrazně vyvinul právě nezávislý sektor, který tehdy prakticky neexistoval. Dochází k určitému pohybu, je řada krajů a měst, které jsou příkladem dobré praxe, mají analýzy, vytvářejí kulturní politiky, zjednodušeně bych řekla, že si uvědomují, že kultura ovlivňuje kvalitu života v konkrétních lokalitách. Bohužel, situace je momentálně taková, že lidé působící v kultuře odcházejí ze svých regionů, protože se tam prostě neuživí. Vzniká tak velký přetlak v Praze, kam směřují, ale mladá generace už směřuje i do zahraničí, do Polska, do Německa, nevidí tady perspektivu.
    Souvisí s tím úzce témata, která se otevřela v rámci debaty o Statusu umělce. Nyní jsme v situaci, kdy je realizován první krok, tím je aktualizace už zmíněného Zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory umění, kde je nastaveno základní pojmenování. Další debaty nás čekají v budoucnu, především definice uměleckých a umělecko technických profesí, aktualizace Národní soustavy povolání, debata o adekvátní odměně, o tom už mluvím výše. Všechno je ze strany odborné veřejnosti přediskutované, takže se těším na přenesení té debaty na další level.

    A z hlediska vnitřních cílů asociace musíme směřovat k vyšší profesionalizaci, vytvořit pro Radu profesionální zázemí, které jí bude poskytovat support. Rada AND pracuje dobrovolnicky a je to opravdu velké množství práce, chodíme na řadu jednání, potřebujeme podklady, samozřejmě budujeme nějakou databázi, kterou nikdo z nás nemůže spravovat, je tam zapotřebí ty informace od každého z nás doplňovat, taky dochází k nárůstu témat i subjektů, se kterými komunikujeme, věnujeme se sběru a analýze dat... Zároveň je zapotřebí, aby se začala zapojovat nová generace a vstřebala ty informace, souvislosti, postupy kulturní diplomacie. Oboje vnímám jako velký úkol.

    www.andcr.cz

    10.6.2024 17:06:03 Redakce | rubrika - Rozhovory
  • Časopis 28 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Asociace profesionálních divadel České republiky

    Časopis 28 - sekce

    HUDBA

    Miki Ryvola portrét

    Miki Ryvola

    Miki Ryvola
    Portrét populárního trampského písničkáře, zpěváka a kytaristy z dokumentárního cyklu Uprostřed celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Křížové cesty: Do Tvých rukou

    Křížové cesty: Do Tvých rukou

    Křížové cesty: Do Tvých rukou
    Křížové cesty v Bohuticích, na Malenisku u Provodova, na Svatém Kopečku v Mik celý článek

    další články...