Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Osudy Michala Slaného

Kořeny herce Michala Slaného, člena souboru Národního divadla Praha, sahají do města okurek, meruněk a vína – Znojma. Herectví vystudoval na brněnské JAMU u profesorů – Josefa Karlíka a Jany Hláváčkové, absolvoval roku 2000.
Během studií hostoval v některých divadlech. Poznal scénu v Pardubicích, Plzni a v Mostě. Jednu z největších zkušeností získal v Městském divadle Brno, kde účinkoval v muzikálech West Side Story (Bělas) a Svět plný andělů (Anděl). Pohostinsky v té době nastudoval v souboru Národního divadla Praha roli Sebastiana ve Večeru tříkrálovém.
Členem činohry Národního divadla je od roku 2001. Zahrál si tu Laerta v Shakespearově Hamletovi. V současné době ho mohou diváci vidět už v několika dalších rolích: kromě zmíněného Sebastiana v Shakespearově Večeru tříkrálovém hrál Ippolita v dramatizaci Dostojevského Idiota, Kristiána v adaptaci Vančurovy Markéty Lazarové, Jimmyho v Mastrosimoneho hře Jako naprostý šílenci, Hamleta II v Millerově hře Hamlet-stroj (projekt Bouda) a další shakespearovské postavy - v Komedii omylů Solinuse, v Mnoho povyku pro nic Borachia a v Romeovi a Julii Benvolia. Účinkuje v soukromé produkci Divadla Metro v inscenaci Carmen, Tanec mezi vejci a Škola pro ženy, v rámci Letních Shakespearovských slavností v inscenaci Král Lear.

Podíváme-li se do Vaší divadelní knížky, je už od dob studií velice pestrá. V každém případě většina divadel je od Znojma dost daleko.
Všechno se seběhlo náhodou. Jinak ve Znojmě jsem se sice narodil, ale poté jsme se přestěhovali do Brna. Odtamtud je už ke všem divadlům blíž.

Podle čeho jste si vybíral jednotlivá divadla?
Jak už jsem říkal – za vším je osud. Do Pardubic mě pozval režisér a tehdejší umělecký šéf Gustav Skála, v Plzni – potřebovali alternovat roli Raula v inscenaci Holka nebo kluk. Most – tam jsem po škole nastoupil do svého prvního angažmá.

Městské divadlo Brno patří mezi nejlepší divadla v republice, ať už jde o vztahy v souboru, ale i zázemí. Jak jste se na této scéně cítil vy?
Pro mě to byla doslova ztráta divadelního panictví. Poznal jsem, jak divadlo funguje doopravdy. Cítil jsem se tam velmi dobře a považuji to za štěstí. Jednak tam působí hodně mladých kolegů z JAMU a s nimi výborní herečtí bardi.

Jaká byla Vaše cesta do Národního divadla v Praze?
Opět osudově náhodná. Tehdejší umělecký šéf ND Josef Kovalčuk, působil v době mých studií jako děkan divadelní fakulty JAMU. Znal celý náš ročník. Sledoval naše inscenace v Martě. Po letech jsme se potkali díky Janě Janěkové ml., která již rok působila v angažmá ND. Svedla naše cesty dohromady. Pan Kovalčuk zhlédl jedno pražské představení, kde jsem účinkoval, poté mi nabídl první spolupráci ve Večeru tříkrálovém s režisérkou Enikö Eszenyi. Po premiéře následovalo stálé angažmá.

Jak na Vás působila první práce v ND Praha?
K první roli v ND jsem přistupoval s velkým respektem, který vyvolával nejen prostor Stavovského divadla, ale i kolegové, jež považuji za herecké osobnosti. Jako každý mladý herec, který měl možnost si zahrát na této scéně, tak i já jsem se musel poprat – se způsobem hraní, mluvením a pohybem na této scéně. Musím přiznat, že to nebylo jednoduché.
Daleko častěji jsem se chodil dívat mezi portály na práci starších kolegů. Bytostně jsem vnímal jejich způsob hraní a celkovou energii. Například výstupy pana Rösnera v roli Malvolia byl pro mě doslova „študýrkou“.

Pokud se můžeme zastavit u rolí v ND Praha, myslím, že nejžhavější jsou pro Vás – inscenace Jako naprostí šílenci a Hamlet-stroj. První je stále na repertoáru, druhá byla uvedena v rámci krátkodobého projektu Bouda. Hraje u Vás délka uvádění inscenace roli?
Osobně nerozděluji inscenace podle počtu repríz. Každé představení by měl herec odehrát naplno jako při premiéře, ale přiznám se, že u Hamleta-stroje, který se reprizoval po sobě – v sérii, tak došlo k rychlejšímu nabytí jistoty v roli. Daleko dříve jsme se začali jako postavy volně pohybovat, mohli jsme více improvizovat, což je pro mě to nejkrásnější. Vidět na jevišti svobodného herce, jak dokáže reagovat na nepředvídané situace a rozvine z toho další akce, to je to nejkrásnější.

Pojďme k Jako naprostý šílenci, v nichž partneříte s Janem Dolanským, jak se Vám s ním hraje?
Úžasně. S Honzou je nádherná práce. Dokáže improvizovat a přinášet nové a nové nápady. Při zkouškách jsme velmi experimentovali. Zkoušeli jsme, co všechno vydržíme. Během příprav došlo k našemu vzájemnému napojení, a to lidskému i hereckému. Doufám, že toto všechno diváci na jevišti vidí. Navíc jsme vrstevníci, což také sehrálo určitou roli.

Postava Jimmyho je velmi submisivní. Hra samotná je velmi angažovaná - tvrdě ukazuje na pravdu? Jak vy osobně vnímáte Jimmyho?
Jimmy je teeneger. V době příprav jsem si tato léta připomněl návštěvou Laser Game centra, kde jsme s kolegou Dolanským strávili dobu u počítačových her. S podobnými lidmi, které ovlivňují počítače a média jako Jimmyho, se potkáváme. Skutečnost je prostě taková. V dnešní době jsou některý děcka hodně prázdný. Zkuste si například jít přes Riegrovy sady – spousta náctiletých, kteří se nuděj přes půl dne.
Pro mě je Jimmy postava, která má obrovský vývoj. Podle mě je to čistej kluk. Ke všemu přistupuje s upřímností, na což doplatí, neboť se nechává strhávat okolím. Kdyby měl plnohodnotné dětství, mohl by se jeho život ubírat jiným směrem. Kenny mu pomohl najít místo na slunci.

Podobně submisivní je i postava manžela Dancairo v Carmen, nemáte obavy z jistého zaškatulkování?
Dancairo sám o sobě podřízený není. K zlomu jeho povahy ho dostala láska ke Carmen. Zaškatulkování se obávám, neboť se dnes většinou obsazuje podle typu než podle toho, jaký kdo má herecký rejstřík, nebo co dokáže nebo by dokázal zahrát. Herec by měl zahrát zlýho, zamilovanýho, mladého či starýho. Herci i divákovi to umožňuje neustále poznávat a objevovat nové a v tom je to správné napětí.

Vedle těchto postav jsou například Kristián (Markéta Lazarová) i Laert (Hamlet) velmi energické postavy. Jaká poloha je Vám bližší?
Jak už jsem říkal, rád objevuji. Fascinující je pro mě fyzická proměna postavy spojená s emocemi.

Co Vás čeká v příští sezóně?
V září mám premiéru v Plzni v muzikálu Pokrevní bratři, režisér Radek Baláž. Perličkou je, že čím jsem starší, tím hraji, čím dál mladší postavy. V tomto muzikálu budu dokonce hrát kluka od jeho sedmi let, v „Šílencích“ jsem patnáctiletý. To jsem zvědavý, kam až se dostanu.
V Národním divadle bude moje první premiéra v listopadu v Kolowratu. Velmi se těším na Pokoušení Václava Havla ve Stavovském divadle, kde budu v roli Tanečníka. Tanci se věnuji od šestnácti let a doufám, že budu na jevišti i stepovat.

Zlomte vaz.
Čert Vás vem…

S Michalem Slaným si budeme moci povídat při on-line rozhovoru. Přijal naše pozvání k NetHovorům po své listopadové premiéře.

28.7.2003 11:07:33 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 44 - rubriky

Archiv čísel

Rozhovory (1), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zprávy (3), Zveme ... (10)

reklama