Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

“Galilei pochyboval, tím je mi blízký,“ říká Prokop Košař o režii v Divadle X10

autor: archiv divadla

Čerství a nedávní absolventi DAMU, sdružení v umělecké skupině OLDstars, tráví srpen v podzemí Divadla X10. Pod vedením Prokopa Košaře připravují inscenaci hry Bertolta Brechta ŽIVOT GALILEIHO. Prokop Košař v rozhovoru pro Scena.cz vysvětluje, proč ho inspiruje postava Galilea, co pro něj znamená svoboda poznání, a proč je mu blízká inscenační práce na pomezí nezávislého a studentského divadla.

Prokope, proč právě ŽIVOT GALILEIHO?
Hru jsem měl schovanou “v šuplíku” už poměrně dlouho. Je to Brechtova hra v našem prostoru řekněme pozapomenutá, ale přitom vybočující z jeho ostatní tvorby, zejména svou intimitou. Zpracovává příběh slavného vizionáře, který se v podstatě proti své vůli stane spasitelem a vůdcem lidu, ale nemá pro tuto novou roli potřebné morální a osobnostní kvality. V rozhodující okamžik prostě selže. Odmítne položit život za pravdu. Je to ale opravdu selhání? V tématu hrdinství vidím obrovskou nadčasovost toho textu. Drama je plné hrdinů, kteří za svou věc umírají. Galileo raději zvolí cestu bez utrpení, za cenu toho, že se zpronevěří tomu, čemu věřil. Hra také reaguje na situaci ve světě - je psána v reakci na druhou světovou válku. Myslím si, že žijeme v geopoliticky nesmírně nestabilní době. Právě obava z dalšího vývoje je něco, co cítím osobně a cítil to i Brecht.

Jaký je tvůj osobní vztah k postavě Galilea?
Je nesmírně jednoduché vnímat Galilea prostě jako zbabělce. Myslím si ale, že je to složitější. Německý národ má dodnes velké trauma z hrůz holokaustu. My si podobnou situaci umíme představit po čtyřiceti letech totality, kdy lidé často museli ohnout hřbet proti své vůli. Jen pár mělo odvahu bojovat. Hra tak pokládá otázku divákovi, jak by se zachoval on. Kdo z nás by skutečně položil život pro polemiku o hvězdném nebi? Tohle mě neskutečně baví zkoumat. Není většina národa, když jde do tuhého nakonec právě jako Galileo?

Inscenace vzniká v rámci spolupráce OLDstars a Divadla X10. Loni již OLDstars pro festival Divadla X10 v Kutné Hoře připravili v tvé režii MARII STUARTOVNU. Jak spolupráce “divadla roku” s uměleckou skupinu studentů a absolventů uměleckých škol ovlivňuje podobu projektu?
V tomto projektu se unikátně potkává studentské nadšení pro věc s kvalitou profesionálních umělců. To si myslím, že je obrovská deviza tohoto propojení. Divadlo X10 patří k nejprogresivnějším scénám u nás a je to obrovská odpovědnost inscenovat právě tam. Já mám ale kolem sebe tolik inspirativních lidí, ať už herců, ale také všech členů týmu, kteří neustále nacházejí řešení všech problémů, že je to prostě čirá radost. Všichni na sebe kladou ty nejvyšší nároky - i když se popravdě jedná o projekt nezávislého divadla. Ale právě takoví nadšenci, kteří brzy budou nebo už jsou etablovanými umělci a ještě mají energii se na týden zavřít do sklepení a na dřeň zkoušet, jsou nejlepší definicí pojmu “studentská energie”. Možnost hrát v renomovaném divadle je skvělá zpráva. Generační divadlo má jedinečnou a silnou výpovědní hodnotu a ve spojení s profesionály vznikají cenné vazby a zkušenosti.

Brecht i Galilei kladou otázky po svobodě, poznání a odpovědnosti. Co z těchto témat ti dnes nejvíc rezonuje a proč?
Třetí verzi hry, kterou inscenujeme, napsal Brecht už po válce. S obavou tak reagoval na poválečný vývoj situace v Evropě a ve světě. Tou dobou začínala studená válka. V dnešní době, kdy na světě probíhají minimálně dva otevřené vojenské konflikty a prodělali jsme pandemii, je vidět, jak jsme zranitelní. V obecném měřítku je tak pro mě zásadní téma obava z budoucnosti. Která byla stejná už za Galilea, následně u Brechta a podobná je i dnes. V individuálním rozměru je pak důležitá již zmíněná otázka hrdinství a osobní odpovědnosti. To vše ale Brecht rozehrává s humorem sobě vlastním, který my samozřejmě podporujeme a rozvíjíme.

Jakou roli v inscenaci hraje současnost?
Samotná je sice zasazena do 17. století, ale je psána před sedmdesáti lety. Text jako takový proto nevyžaduje zásadní aktualizační úpravy, je prostě kompaktní a nadčasový. Co samozřejmě posouváme je výtvarný jazyk inscenace, který neodkazuje na konkrétní historickou epochu, ale pracuje s náznaky a motivy. S oblibou říkám, že se na jevišti neobjeví jediný dalekohled. Vždy jsme hledali komplexnější a nepopisné řešení a myslím, že se opravdu je na co těšit.

Máš za sebou už několik vlastních režijních projektů. Příští rok absolvuješ DAMU. Jak se tvůj přístup k práci mění? Co je pro tebe dnes jako režiséra nebo herce nejdůležitější?
Důležité je pro mě, že jsem studentem herectví. To je pro mě obrovská výhoda v režijní práci. Myslím, že dokážu rychleji pochopit, co herec potřebuje a jak s ním spolupracovat. Slovo “spolupracovat” je velmi důležité, protože se vždy jedná o dialog. Snažím se tak hercům poskytnout rámec, ve kterém se mohou co nejsvobodněji pohybovat. Dále kladu velký důraz na ostatní jevištní složky, jako je výprava, hudba, tanec, lightdesign. Divadlo je jedinečné svou možností obrazivosti, imaginace, znakovosti. Tvorba jevištních obrazů v úzké souhře s precizním herectvím je pro mě nejdůležitější. Divadlo je obraz reality, který má inspirovat divákovu fantazii, tím je jedinečné. Nemusí doslovovat, nemusí vysvětlovat, má diváka ponoukat k vlastnímu zamyšlení. Proto je pro mě tak důležité.

Koho jsi do inscenace obsadil?
Jsem toho názoru, že v divadle je jistá forma hierarchie nezbytná. Nejsem zastáncem volné kolektivní tvorby. To všem rozhodně neznamená, že bych všem diktoval svojí neměnnou vizi. Přicházím s jasnou představou a ponoukám herce i další kolegy, aby mou vizi ostřelovali, konfrontovali, hledali chytřejší řešení. Režírovat se nedá od stolu. Musí se objevovat a hledat v prostoru. Proto jsem si zvolil stejný herecký tým, se kterým mám skvělou zkušenost z loňska. Krom toho, že jsou skvělí herci, jsou neustále zvědaví, nespokojení sami se sebou. Mnohdy se stávalo, že chtěli zkoušet ještě dlouho po ukončení zkoušky. A právě proto mezi námi panuje vzájemná důvěra, které si velmi vážím. Věřím na souborové divadlo, kdy herci na sebe slyší. Tady se nám to daří nadstandardně.

V čem byla práce na Galileim výzvou?
Jedná se o nesmírně komplexní, mnohovrstevnatou hru. Překypuje tématy a inscenátor musí pečlivě vybírat. Proto jsem od začátku přizval ke spolupráci dramaturga Kryštofa Krejčího, bez kterého si neumím představit, že by mohl projekt vzniknout. Další výzvou bylo nalezení optimálního výtvarného jazyka. Od začátku jsme nechtěli být popisní, což je vždycky komplikace. Věřím, že jsme našli neobvyklý způsob jak se s tím vypořádat. Nyní před námi stojí výzva náročnou dekoraci vyrobit. Připomínám, že zkoušíme jen deset dní od rána do večera. To je proklatě málo. Nepustil bych se do toho bez kolektivu, který to zvládne.

V OLDstars jsi aktivní dlouhodobě. V průběhu divadelních prázdnin ještě absolvuješ turné s openair inscenací PÍSKOVIŠTĚ, kde hraješ se svou partnerkou Marií Annou Myšičkovou. Co podle tebe OLDstars nabízí mladým tvůrcům, co třeba Akademie neumí?
OLDstars mi poskytlo jedinečnou tvůrčí svobodu. Platí tam, že kdo chce, může. V podstatě cokoliv - hrát, režírovat, psát, produkovat. Je to unikátní laboratoř, která kombinuje středoškoláky s praktiky, kteří se vzájemně obohacují. Pamatuji si, že mi v patnácti letech přišlo neuvěřitelné, že člen činohry ND Matyáš Řezníček jezdí na naše festivaly, kde hraje i režíruje, tohle potkávání s profesionály mě inspirovalo. Je super, že tahle tradice pokračuje a já tak potkávám neuvěřitelně talentované mladé lidi, kteří třeba jen chtějí být u divadla a neví zatím jak. Proto je tu OLDstars. Krom komplexní přípravy na umělecké školy i pro ty, kteří se chtějí divadlem bavit. Vedle sebe pak hraje často student DAMU, nadšený amatér a profesionální herec. Není to super?

A nakonec: proč by si diváci inscenaci ŽIVOT GALILEIHO neměli v podání OLDstars v Divadle X10 nechat ujít?
Hrajeme na konci srpna, ale věřím, že si k nám diváci najdou cestu. Inscenace je v pravém smyslu multižánrová. Krom činoherního herectví kombinuje profesionální tanec studentů konzervatoře Duncan Centre, lightdesign a zpěv. Bude se tedy rozhodně na co koukat. A pak hlavně téma inscenace - svoboda, hrdinství, poznání, technologická revoluce, válka – to všechno prožíváme dnes a denně. A tohle všechno v podání profesionálních herců. No, bude to jízda.

📘 www.divadlox10.cz

18.8.2025 14:08:32 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!