Scéna.cz 

Protokol – rituály za cenu života

Malé městečko Big Cherry jsme měli možnost navštívit během březnové premiéry. Východočeské divadlo Pardubice uvedlo inscenaci Tracyho Lettse PROTOKOL. Tento titul byl v české premiéře uveden v roce 2020 Národním divadlem Brno a ve stejném roce se objevil i na repertoáru Spolku Kašpar v Divadle v Celetné. Pardubické divadlo tak přináší třetí nastudování této temné, děsivě současné hry, ve které se před zraky diváků odehrává zasedání městského zastupitelstva – rituál, který se nezadržitelně mění v něco mnohem děsivějšího.

V podstatě celý text inscenace se opírá o krutou pravdu: „Ukažte věřícímu, že jeho relikvie je nepravá – neobrátí se proti relikvii, ale proti vám.“
Letts zasazuje děj do jednotvárného prostředí radniční zasedací síně. Ale právě v této monotónnosti začíná bublat napětí, roztržení, mocenský tlak, osobní konflikty a hluboko zakořeněný strach. Zdánlivý klid ruší nejen emoce postav, ale i prostředky vnější – vytrvalý déšť, hromy, občasné výpadky elektřiny. Jakoby se sama příroda bouřila proti tomu, co se za zavřenými dveřmi odehrává.
Režisér Mikoláš Tyc dokázal s tímto dusivým materiálem pracovat s chirurgickou přesností. Udržet napětí mezi postavami, které po většinu představení jen mlčky sedí na jevišti, je výzva – ale právě v této tichosti a drobných gestech se skrývá neúprosná síla. Postavy mluví málo, ale když už promluví, má to váhu. Zastupitelé nejsou pasivní kulisou – každý má svůj přesný rytmus, způsob pohybu, styl odporu či podvolení. Režijní aranžmá působí jako rafinovaný tanec moci a bezmoci.

Zpočátku se zastupitelstvo jeví jako kompaktní celek – možná až podezřele sehraný. Nově zvolený Peel, zubař, přijímá kondolence ke smrti své matky. Josef Pejchal mu propůjčuje charisma i určitou naivní důvěru v systém. Jenže čím déle je přítomen, tím zřetelněji se ukazuje, že není vítán. Výhrůžky přicházejí rychleji, než stihne vychladnout káva. A empatické fráze se mění v nenápadné, ale nebezpečné obvinění – ty nejsi jeden z nás.
Starosta Superba v podání Martina Mejzlíka je muž pevné ruky, který s úsměvem ovládá tok jednání. Zápis z minulého zasedání? Není k dispozici. Náhoda? Vůbec ne. Jen další dílek v mozaice manipulace. Vedlejší role žen v zastupitelstvu nejsou o nic méně výmluvné – Dagmar Novotná (Innesová) jako odhodlaná, ale marně bojující silná žena, která chce být slyšet, a Eliška Jechová (Matzová), která mění směr větru podle potřeby. Mlčení, kývání, věrnost systému.

Výraznou energií působí Assalone Štěpána Pospíšila – neklidný, mladý, agresivní, drzý. Jeho bezskrupulóznost je odpudivá i fascinující zároveň. Je zřejmé, že se v tomhle systému dobře naučil plavat. Vše ale kulminuje v postoji zapisovatelky Johnsonové v podání Petry Janečkové. Zpočátku odměřená, precizní, s kázeňskou přesností rozdávající složky, ale i ona má své hranice. Přes její profesní kázeň a oddanost pravidlům začne být zřejmé, že její sympatie patří Peelovi. A že osud zastupitele Carpa ji nenechává chladnou.
Carp (Jiří Hába) – bývalý člen rady – zmizel. A s ním i pravda. Co zjistil? Chtěl postavit kašnu s jezdeckou sochou místního „hrdiny“. Jenže zjistil, že žádný hrdina nebyl – jen chladnokrevný vrah. Genocida není legendou, ale realitou. Jenže kdo z místních chce slyšet pravdu, když narušuje zažité rituály?

Právě tato část inscenace je brilantně stylizovaná. Režisér Tyc ji ztvárňuje s nadsázkou a švihem, pomocí choreografie Anny Korby Vanecké. Není to rekonstrukce – je to rituál. Přesně v duchu celé hry.
Výprava Marka Cpina je přesná a mnohoznačná zároveň. Dva protilehlé stoly – prostor polarit. Uprostřed izolovaný stůl zapisovatelky – nikým neregistrovaný střed moci. Béžové stěny s průsaky vody – jakási metafora prohnilosti. Neodmyslitelná americká vlajka – symbol vlastenectví i přetvářky. Hodiny na zdi – čas neúprosně běží, ať už se hlasuje o čemkoli. A kostýmy? Každý zastupitel jiný. Všednost v detailech. Výmluvná červená polokošile starosty. Leopardí vzor zapisovatelky – výkřik ženskosti ve světě mužských strategií. A Peel? Elegantní, čistý, možná příliš čistý pro tohle místo.
Protokol se neptá, ale klade na stůl. Surově, chladně, bez příkras. A i když se divák ze začátku možná usmívá, úsměv ho přejde. Co se tedy stalo s panem Carpem? Proč zápis chybí? A proč jsou slavnosti tak důležité? Smečka si musí zachovat rituál – za každou cenu. Ať to stojí, koho to stojí.
Psáno z premiéry 22. března 2025.

☆☆☆☆☆

Tracy Letts: Protokol
Překlad Pavel Dominik; režie Mikoláš Tyc; scéna a kostýmy Marek Cpin;
pohybová spolupráce Anna Korba Vanacká a dramaturgie Jana Pithartová.
Osoby a obsazení: Peel, zastupitel (Josef Pejchal); Superba, starosta (Martin Mejzlík); Johnsonová, zapisovatelka (Petra Janečková); Blake, zastupitel (Tomáš Lněnička); Breading, zastupitel (Alexandr Postler); Hanratty, zastupitel (Radek Žák); Assalone, zastupitel (Štěpán Pospíšil); Innesová, zastupitelka (Dagmar Novotná); Matzová, zastupitelka (Eliška Jechová); Oldfield, zastupitel (Zdeněk Rumpík) a Carp, bývalý zastupitel (Jiří Hába).

📘 www.vcd.cz