Scéna.cz 

Procházka v Národním divadle zklamala

Národní divadlo uvedlo dlouho očekávanou premiéru jazzové opery Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého Dobře placená procházka v režii Miloše Formana a jeho syna Petra Formana a ve výpravě Matěje Formana, inspirované estetikou šedesátých let. Protože byla původní instrumentace zničena, bylo zapotřebí připravit orchestraci novou, jíž byl pověřen Marko Ivanovič. Výsledek jeho práce je ovšem rozpačitý – pochopil „Procházku“ doslova jako velkolepou operu, ačkoli jde spíše o komorní muzikál, a svým intenzivním zásahem podstatně narušil původní poetiku díla. Ne že by snad Šlitrova hudba nesnesla symfonickou instrumentaci, rozhodně však nikoliv v nestylovém, romanticky nasládlém duchu. Také vsunutí několika Suchého písní ze hry Sekta se neukázalo být šťastným, protože příliš rušilo a zpomalovalo hudebně a dramaturgicky sevřený celek Procházky. Naopak příjemným překvapením byl ukázněný výkon orchestru Národního divadla pod vedením Libora Peška, ačkoli na škodu věci místy překrýval sólisty. Pochvalu zaslouží Pavel Vaněk za pečlivě připravené ženské sbory.

Režie se musela vypořádat s úkolem převést komorní příběh na velké plátno. Inscenátoři se snažili přinést vlastní vizi díla, ale nedokázali postihnout subtilní, jemně absurdní humor předlohy. Zároveň také nenabídli nic svébytného, čím by dílo jevištně dotvořili (až na několik málo míst, jako kupř. scéna poštovních holubů letících za oknem, ve které se prosadila poetika bratří Formanů, až je člověku líto, že na své syny nedal Miloš Forman častěji). Vsadili spíše na laciný, autorů až nedůstojný humor a na popisné doslovování každého vtipu (hlasatelka času, rozkošné dětičky na jevišti apod.). Navíc měla inscenace také značné manko v logice děje – pokud např. Vanilka probodne advokáta violoncellem, pak jistě není nutné, aby jí Listonoš zachraňoval. Pointu díla ovšem zcela ničí Vanilčino roztrhání šeku od Tety a romantický odchod za Listonošem – co je to pak za „pomstu pošťáka“?

Přestože proběhly čtyřkolové konkurzy, nutno konstatovat, že řada zpěváků podala na první premiéře podprůměrné výkony. Výjimkou je vedle doslova autorské interpretace postavy Lisotnoše Jiřím Suchým, jež do inscenace vnesl svůj osobní esprit, Zuzana Stivínová v roli Tety z Liverpoolu. Petr Píša (Advokát) bohužel zcela nezvládl svou roli, jeho podání je sice svérázné, ale chybí mu nejenom charisma, ale také řemeslo muzikálového herce. Jana Malá (Vanilka) mohla nabídnout jenom solidní odvedení pěveckého partu, nikoli však osobnostní herectví. Přes jistý výraz, podal spíše nervózní výkon jinak skvělý herec Petr Stach (Uli). Není ovšem vyloučeno, že se po opadnutí premiérového stresu inscenace usadí. Víc než průměrné divadlo ale přesto očekávat nemožno.