Rozhovor s Michalem Němcem
autor: Z webu
Kytarista a zpěvák Michal Němec založil koncem sedmdesátých let pražskou skupinu Jablkoň. O začátcích formace říká: „Byly takové ty panelákovo – kuchyňské. Zkoušeli jsme u mě doma, popíjeli pivo, víno, rum, vymýšleli geniality a blbosti a hrozně nás to bavilo. Rodinu a sousedy to nebavilo. Každý rok jsme chodili na přezkoumání naší způsobilosti ku hraní a zpěvu. Nejhorší byla politika, jednou jsem nevěděl kdo je ministrem kultury v Maďarsku. Průšvih.“ Takové byly doby přehrávek a ideologických zodpovědností.
Skupina Jablkoň vždy měla vždy u členů „odborných“ komisí problémy pro svůj nezařaditelný styl hraní. To se v žádném případě neprojevilo u posluchačů. Skupina si postupně získala přízeň publika nejen doma, ale i v zahraničí. „Nejdál byl Vancouver v Kanadě a bylo tam nádherně, vzali nás i nahoru do divočiny. Viděli jsme hodně krásných míst v Řecku, Itálii, Irsku, hráli jsme třeba v Alpách, na pláži patnáct metrů od moře, na sedmdesáti metrové věži sila v Amsterodamu, na obrovské zaoceánské lodi zakotvené v Antwerpách, ve věznici v Gentu a vůbec všude možně. Všechno má něco do sebe, ale nejhezčí je to stejně u nás. A Praha, na tu nic nemá,“ popsal zážitky ze zahraničního koncertování Michal Němec.
Vlastně asi to, že jsme dokázali přežít. Vše ostatní přichází a odchází, tu víc slávy, tu hudby, tu a tam i kasa zachrastí.
Je to vcelku jednoduché. Jedna kolej to je taková ta základní, poněkud ulítlá Prajablkoň. Pak je mladší, písničková, té pro orientaci říkáme Malá lesní. A nakonec ta trochu vážnější s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným, tedy Jablkoň & Svěcený. Na tuto kolej patří i Symfonický Jablkoň. Všechno se to trochu prolíná a trochu ne, ale vždycky je to Jablkoň. Mohlo by toho být i víc, ale nedá se to stihnout.
Album je to deváté. Patří mezi písničkové a je poněkud dravější, než třeba Bláznivá a také různorodější. Zpívá na něm několik skvělých ženských hlasů, celkem čtyři. Spokojeni vcelku jsme, ale mezi mé nejoblíbenější nepatří. Těmi jsou Machalaj, Bláznivá a Mumlava.
Další CD chystáme, ale teď nám do toho vlezla možnost oprášit Symfonický Jablkoň a tak jde všechno stranou. Smolím noty a nadávám na málo času. Padesát minut symfonické hudby za dva měsíce je to docela záhul. Ale naše čtvrt stoletiny za tu hromadu tónů rytmů určitš stojí. Ať žijem!
Dobré nitro milí čtenáři.
Časopis 44 - rubriky
Časopis 44 - sekce
DIVADLO
Divadlo J. K. Tyla uvádí humorné fantasy Maškaráda
Nová scéna Divadla J. K. Tyla se promění na Ankh-Morkporskou operu ovládanou tajemným fantomem. Objeví se zde celý článek
OPERA/ TANEC
Musica Florea sahá opět po romantismu
Na posledním říjnovém koncertu orchestru Musica Florea zazní vůbec nejslavnější dílo Bedřicha Smetany, Má vlas celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 44. týden
Ruce, kruh a hlína
Zachování a rozvoj tradičních lidových řemesel je v rukou šikovných jednotlivců. Připrav celý článek