Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

„Umění není dálnice se svodidly,“ říká producent Jiří Herold

autor: Scena.cz

Narodil se roku 1962 v Praze. V červnu 1989 ukončil studia na Vysoké škole ekonomické. Tento druh školy si zvolil, na základě toho, že se nikdy necítil na to, aby absolvoval nějakou uměleckou školu. K tomu Jiří Herold říká: „Umění a hlavně divadlo mám rád, ale zároveň jsem soudný. Na jeviště bych jako umělec nikdy nešel.“
Od roku 1992 je jeho jméno spjato s Operou Mozart. Působí jako producent při uvádění všech inscenací ve Stavovském divadle: (Die Zauberflöte, 1992; Cosi fan tutte, 1993, 1994; La clemenza di Tito I., 1995; Le Nozze di Figaro, 1996, 1997; Don Giovanni, 1998, 1999, 2000; Il re pastore, 1999; La clemenza di Tito II., 2000).
Jako koproducent se podílel na televizních inscenacích opery Ch. W. Glucka: Orfeo ed Euridice a oper Josefa Berga: Návrat Oysseův a Evropská turistika. Od roku 1993 je ředitelem firmy MozART Praha, která se spolupodílela na vytvoření celé řady divadelních představení, filmových festivalů a muzikálů.
Po čtyřicítce o sobě tvrdí, že „jednoznačně už toho nestíhám tolik jako před deseti lety“. Dále doplňuje, že sice může pracovat až dvanáct hodin, ale ne sedm dní v týdnu. V průběhu rozhovoru na sebe prozradil, jak moc má rád zákulisí divadla, zejména jeviště – portály a provaziště. Není divu, Opera Mozart kromě pořádání letní stagiony ve Stavovském divadle zajišťuje rovněž výrobu a dodávku scénografie. O umělecké branži tvrdí, že je to osobité společenstvo. Vždycky se drží jedné věci - s poctivostí nejdál dojdeš. Několikrát se zmínil o „čáře rozumného rizika“. Kde jsou její hranice? O tom již producent Jiří Herold.

Můžete své krédo - S poctivostí nejdál dojdeš, trochu přiblížit?
Toto krédo nám velmi pomáhá. Všichni to o nás vědí. Praha ani republika nejsou tak veliké, aby se jakákoli levota nechala skrýt. Pro nás velká devíza, neboť všechny naše závazky jsme vždy splnili. Obstáli jsme i v těžkých chvílích jako byly loňské povodně.

Ve východním světě se vyznává filosofie – zachovat si svou tvář. Přeneseně řečeno - tváře u lidí v českém uměleckém světě jsou velmi různé. Jak se v nich vyznáte?
Hrozně těžko. Často potřebujete vědět, jak se kdo zachová právě v krizové situaci. Zjistit skutečnost trvá někdy delší čas. Například od jedné muzikálové produkce jsem se rozhodl odejít se ctí po pěti měsících. Ukázalo se, že jsem měl pravdu. Daná produkce ještě stále nemá po sobě čistý stůl.

Role producenta - denně nespíte?
Tento termín je dobře znám z amerických filmů, ovšem v romantickém podání. Ve skutečnosti se jedná o celoroční soustavnou práci. Snažíte se, aby se zdařila premiéra. Dále musíte dovést v plné kvalitě představení až k derniéře. Vše zajišťujete s velkým týmem lidí. Například naše produkce Dona Giovanniho znamená, že každý den je několik set lidí v akci. A to nejen večer i přes celý den. Všichni zúčastnění by měli držet při sobě a navzájem si pomáhat.
Někdy se může lehce propadnout skepsi v extrémních situacích. Naštěstí nejsou často. Oproti tomu přemýšlíte nad novými věcmi. Jakmile polevíte, někde se to určitě projeví. Takový je v několika větách život producenta.

Nakolik je možné realizovat v soukromém subjektu operu na kvalitní řemeslné úrovni i přes všechny finanční tlaky.
Vždycky musím mít na zřeteli, abych mohl dostát všem svým závazkům – od pronájmu divadla až po honorář pro techniky na jevišti. Snažím se nikdy nepouštět do projektů, které by překročili čáru rozumného rizika.
Nabízí se první úvaha – udělá se to tak, aby se co nejvíce vydělalo. My se ovšem snažíme dostát kvality a udržet naše renomé. Stačí se podívat na obsazení Dona Giovaniho - Michiyo Keiko (Japonsko), Katherina Müller (Německo), Maria Mendizabal (Španělsko), Roman Janál (ČR), a je zřejmé, že nejdeme lacinou cestou, naopak. Snažíme se vždy realizovat inscenace, co možná s nejkvalitnějším obsazení.

Čím je pro Vás Mozart?
Mozart je nejúžasnější skladatel, který kdy žil. Uvedu to na příkladu Dona Giovanniho. Obecně je známo, že se u lidí, kteří spolu dlouho pracují na jednom projektu, vyskytuje ponorková nemoc. Dona Giovanniho jsme inscenovali na loutkové scéně v roce 1991. Tehdy jsme odehráli sto dvacet představení bez jediného dne volna a v souboru pracovali dva účinkující, kteří se podíleli na každé repríze. Dalo by se předpokládat, že nebudou Mozartovi příliš nakloněni, přesto říkali – „My máme Mozarta ještě radši než před premiérou.“
Dona Giovanniho hrajeme šestou sezónu ve Stavovském divadle a nejsou tam pasáže, o nichž by se mohlo tvrdit – tady je to divné, půjdu pryč, abych to neslyšel. Mozart byl na svou dobu velmi moderní. Pořád se mu může naslouchat.

Zmiňoval jste čáru rozumného rizika. V čem spočívá?
Musíte si zvážit vlastní možnosti a vnější vlivy. Pokud chcete realizovat takový projekt jako je letní stagiona Opery Mozart, musíte zapojit všechny zkušenosti, abyste došel k rozhodnutí, zda daný projekt můžete realizovat či ne. Ať chceme nebo ne – je i toto podnikání.

Jsou produkce letní stagiony Opery Mozart šité na míru německému divákovi?
Ne. Vstupenky nejvíce prodáváme na ulici. Žádné organizované zájezdy neděláme. Domníváme se, že stagiona je pro všechny, kterým opera něco říká, ať jsou to Němci, Španělé nebo Italové. Pravdou je, že s německy hovořícími státy nejvíce sousedíme. Žádný podobný kalkul při inscenování nesledujeme.

Pohybujete se ve dvou světech – v umění a ve financích. Nepřipadá vám to jako harakiri?
(lehké pousmání) Podobně jako se říká o psychiatrech, že je může poznamenat jejich profese, podobné je to i v umění. Když chcete dělat s blázny… Zákonitě Vás tento svět musí poznamenat.
Vezměme např. různé požadavky režisérů, scénografů nebo sólistů typu - musí tu být toto, jinak se projekt neuskuteční apod. V podstatě je to o tom, že si musíte říci „a dost“ – být realistický.
V branži jsem se naučil jednu věc – umění není dálnice, kde se postaví svodidla na obou stranách. Smysl spočívá v tom, že není možné říkat - to nejde. Hranice mezi uměním a financemi, tedy abstrakcí a přesně hmatatelným, se nechá překračovat v pohodě na základě denního rozhodování. Pro výsledné řešení ovšem neexistuje na této cestě jednoduchá formulka, jen čára rozumného rizika.
Doufám, že i ti diváci, kteří ještě nikdy v opeře nebyli, případně jen jako školou povinní, najdou v sobě odvahu a tuto čáru rozumně překročí.

Budeme držet palce.

4.8.2003 15:08:08 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 44 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (3), Koncerty (4), Z éteru (3), Zprávy (1), Zveme ... (1)

reklama