Scéna.cz 

Cestopis tanečního mistra

Taneční atmosféru dvora Ludvíka XIV. oživil na základě dobových písemností a svědectví učitelů tance známý francouzský herec a režisér v oboru barokního divadla, gestiky a deklamace Jean- Denis Monory v příběhu Cestopis tanečního mistra, který byl uveden poprvé minulý rok během festivalu Letní slavnosti staré hudby v Trojském zámku a podruhé právě nyní v Divadle ABC. Pražské publikum mohlo ovšem Monoryho a jeho soubor spatřit loni také v barokní inscenaci Lékařem proti své vůli ve Státní opeře.

V Cestopisu tanečního mistra vystupuje proslulý učitel tance (Jean Denis Monory), k němuž se sjíždějí žáci z celé Evropy a jeho talentovaná žačka (Gudrun Skamletz), která k němu připutovala z Rakouska. Společně podnikají prostřednictvím hudebních a tanečních motivů cestu po kulturní mapě Evropy 17. století a předvádějí různé pojetí tanců ve Francii, Itálii a Španělsku. Mistr nepředává žačce jen pravidla pohybů a gest, ale zasvěcuje ji do filosofie tance, která by mohla být platná i dnes. „V tanci nejde jen o dokonale provedené figury, jde o to vyjádřit svou duši a srdce, a proto je člověk musí dobře znát…, do tance je třeba vkládat vášně a nadšení…, tanec je poezií ticha“ říká.

V průběhu děje se střídají ne příliš organicky hrané části, kdy hovoří mistr nebo čte souvislejší text a žačka s úctou naslouchá, které jsou místy až příliš monotónní, s živými hudebními vstupy a s brilantními tanečními party, které tvoří osu představení.
Vynikající Gudrun Skamletz jako choreografka a interpretka v roli žákyně nám předvádí celou škálu barokních dvorských i lidových tanců v dobovém podání, které vychází z autentických tanečních notací a původních choreografií. Tančí tance francouzského skladatele Jeana Baptiste Lullyho, tanec ze semi-opery Henryho Purcella Fairy Queen, upravený lidový tanec Bourrée podle Brentnera, sarabandu ze Schmelzerova Balleta, dynamickou tarantellu, madridské fandango a na závěr virtuózní Passacaille d´Armide, královnu všech tanců. Převažují sóla, v některých momentech se připojuje i mistr jako např. na benátském karnevalu v komické scéně z commedia dell´arte, kde se Gudrun Skamletz předvádí jako neméně skvělá komediantka.
Někdy si uzpůsobuje barokní formy podle svého a vytváří nový velmi působivý způsob projevu. Silnou stránkou inscenace je rovněž hudební doprovod v podání souboru Collegium Marianum, jež se zaměřuje na interpretaci barokní hudby a „rekonstrukci“ zapomenutých hudebních a tanečních památek střední Evropy. Jeho členové, hrající na originální barokní nástroje nebo jejich kopie, se také společně s tanečnicí za svitu svící největším dílem postarali o navození nálady barokních slavností.