Přelet nad loutkářským hnízdem     Divadlo.cz
Historie
Tiskové zprávy
Aktuality
OHLASY V TISKU
Kontakty

English
 
1994 - Přelet nad živým hnízdem  
Amatérští a profesionální loutkáři se sešli v Divadle Na zábradlí
Již čtvrtý slet amatérských a profesionálních loutkářských inscenací z českých zemí se pod názvem Přelet nad loutkářským hnízdem konal o víkendu v pražském Divadle Na zábradlí. Zda šlo o inscenace nejlepší, jak tvrdil program, nevím. Zaznamenáníhodné však rozhodně byly. Program přehlídky tvořilo devět inscenací, které pokryly celou typovou šíři loutkového divadla. Typem dominantním, který by určoval současný trend loutkového divadla, se nezdál být žádný z nich. Podstatná byla kvalita nápadů a dostatek invence tvůrců.

Nejzdařilejší trojice
To dokázala i trojice nejzdařilejších a vstřícným publikem nejvíce aplaudovaných inscenací, Bezhlavý rytíř Naivního divadla, Dobrá rána amatérského souboru Čmukaři z Modřišic a Spoonriverská antologie Dejvického divadla.
Bezhlavý rytíř rozvíjí vcelku jednoduchý příběh v obvyklých kulisách, avšak jeho \"vyšší\" hodnota tkví hlavně v druhém plánu. Dřevěné postavy jsou svým charakterem veskrze české a fikanost českého člověka - bodrý to rys našich pohádek - je zde představena spíš jako nelichotivá malost.
Splňuje-li Bezhlavý rytíř představu loutkového divadla v divadelním sále, pak Dobrá rána asociuje prostředí jarmareční. A to nejen svým hracím prostorem, ale i poněkud drsnější poetikou. Tři krátké zkazky, zaměřené spíše na detail a výtečně hlasově i pohybově provedené, nešetří humorem vskutku zlomyslným.
Spoonriverská antologie staví na kvalitní předloze E. L. Masterse, v níž si duchové zemřelých vyprávějí své životní příběhy, a na originálních režijních nápadech. Herci pak ctí jemný anglický humor a organicky spojují činoherní a loutkové pasáže.

Jediný nezdar
Ani druhé inscenaci Dejvického divadla, Dobrodružství Dona Quijota, nechybí dostatek nápadů (ocenění zaslouží především nenásilné vtažení diváků do hry v úvodu inscenace). Syntetičnost formy jako by zde však působila poněkud nadbytečně a nepřirozeně. Na překážku je pak i přílišná délka inscenace. Plzeňský soubor Střípek s inscenací Kérkonošské pohádky a pražský Vhlavědrát s variací Malé čarodějnice, hrané pod názvem Havran, představovaly solidní, avšak nevzrušivý průměr. Dvě dívenky ze Základní umělecké školy v Žamberku v kratinkém kuse Medvědi, prasátka a ti druzí + ... taková svačina (hrála se však pouze část o prasátkách) ozřejmily, jak důležité je zachovat u školou povinných \"herců\" přirozený projev, a nikoli nutit je k hraní.
Jediným skutečným nezdarem celé prohlídky se stalo vystoupení spolku Rámus Nýřany s biblickým příběhem Kain a Ábel, které svou náboženskou vypreparovaností a sterilitou beze stop života představovalo pouze kvazipokus o vážné umění. Nevěřím, že by dorůstající děti, které v inscenaci hrají, takto divadelně cítily.
MARTIN J. ŠVEJDA
LN7, 1994, 239, s. 10
 
 
 
© Scena.cz 2002 - běží na redakdčním systému DEPP