Přelet nad loutkářským hnízdem     Divadlo.cz
Historie
Tiskové zprávy
Aktuality
OHLASY V TISKU
Kontakty

English
 
1992 - Přelet nad loutkářským hnízdem  
Hezký název pro oborovou přehlídku, kterou uspořádala česká sekce mezinárodní loutkářské organizace UNIMA minulý víkend od pátku do neděle v Žižkovském divadle TGM. Obsahovala výběr z nejúspěšnějších amatérských i profesionálních inscenací z českých zemí. Se dvěma výbornými představeními přijel (bez nároku na úhradu nákladů stejně jako všichni účinkující) i královéhradecký Drak (Pinokio a Beatles). Nechybělo ani populární Naivní divadlo z Liberce, myslící především právě na ty diváky, kteří se nejen s dramatickým uměním, ale i s docela malým kouskem světa kolem sebe teprve seznamují. Hynkovi Dřízhalovi z Hostivaře, talentovanému žáku ZUŠ, bylo umožněno předvést vlastní osobité etudy s bílým molitanovým kvádrem, který se v jeho rukách proměňoval například v mikrofon, kytaru, vzpírané břímě v produkci siláka, v horolezce šplhajícího na vrchol hercovy hlavy a podstupujícího pak i nebezpečný sestup. V televizi vidí děti zajisté mnohem složitější, náročnější a také nákladnější atrakce, jenže tady, na tři kroky od loutkářova pultíku, jsou při tom, jako by materiál držely ve vlastních rukách, každou vteřinu očekávají nový zázrak a radostně kvitují, že se nápad podařil. Až se vrátí domů, budou se samy pokoušet. Loutkové divadlo je nevyčerpatelný zdroj technické i umělecké fantazie, zručnosti, vtipu a estetického cítění. Dokonce poskytuje mnohostrannější příležitost k uplatnění individuálních schopností dítěte než divadlo \"velké\". Vždy znovu vybuchující smích při vystoupení Petra Mláda s Osamělým létajícím talířem (podle povídky Ludvíka Aškenazyho) byl svědectvím toho, že i nejmenší diváci dovedou pochopit a ocenit náznak, zkratku, symbol a hlavně humorný nadhled herce, který svá kouzla nezastírá.
Kromě dalších inscenací z Chebu, Plzně, Svitav a Modřišic, o nichž se hovořilo již při Loutkářské Chrudimi nebo na Jiráskově Hronově, vystoupila i paní Damiet van Dalsumová z Nizozemska s příběhem malého chlapce, který se cítí velice osamělý, takže se v horečné fantazii obklopí pohádkovými bytostmi. V dokonalém provedení vidíme černé divadlo s výtvarně nevšedními, ale až agresívně stylizovanými nelidskými loutkami, v jejichž středu se dítě cítí ohroženým štvancem. S napětím jsem čekala na závěrečné uvolnění, vykoupení. Přišlo v podobě chlapcovy smrti. Hra je reakcí na vlnu dětských sebevražd v Nizozemsku. Nebylo by špatné sáhnout takto do svědomí rodičům a pedagogům, je však určena dětem.
K setkání patřila i valná hromada české sekce UNIMA, která má toho času něco přes 150 členů. Málo, a přece, kolik radostí nadělají. Vždyť si nestěžují na návštěvnost ani při inscenacích pro dospělé. Konečně, 7.000 členů celé organizace je roztroušeno po všech kontinentech. Jako všude, kde jde o kulturu, mluvilo se i o ekonomických starostech. Co jde, udělají soubory svépomocí, ale sály potřebují. Hlavní starost však v těchto dnech mají o svůj měsíčník Loutkář. Vychází jednačtyřicet let, je dobrý, pomáhá k dorozumění i se světem a recenzemi zachovává přehled o vykonané práci, což je vlastně i jediný vděk loutkářům. Soběstačný však tento časopis nikdy nebude. A tak se - už v pořádném stresu - hledá mecenáš. Třeba se ozve někdo z těch, kdož si vzpomenou na vlastní první setkání s divadýlkem, nebo vědí, jak se i dnes děti na loutky vždy těší. Nejde o horentní sumu, jenže z korunek za vstupné se nic nenašetří.
Dagmar Šafaříková
ČD 3, 1992, s. 14, 20, 20
 
 
 
© Scena.cz 2002 - běží na redakdčním systému DEPP