ON-LINE - Detail příspěvku
Divadlo není skanzen
autor: archiv
Inscenace Kabaret Tlukot a bubnování aneb Veliké putování v režii Jana Jirků získala v roce 2002 v rámci festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem cenu ERIK udělovanou každoročně Českým střediskem UNIMA „za nejlepší loutkářskou inscenaci uplynulé sezóny“. A na letošní Mateřince jí porota udělila cenu za hudbu. S neobvyklým loutkovým kabaretem se pak Divadlo Minor představilo včera na scéně Divadla Drak.
Na škole jsem udělal „Živou vodu“ jako pohádku, která fungovala a hrála se. Díky této inscenaci jsem dostal nabídku z loutkových divadel. A najednou jsem měl možnost pracovat v Plzni, na Kladně, v Liberci, v Hradci, a pak vlastně přišla nabídka z Minoru. Líbí se mi, že dětské divadlo umožňuje používat vyhraněnější prostředky. Je tam dobro a zlo, černá a bílá, věci jsou jasnější a pro mě je to obrovská zkušenost. Baví mě dělat pro děti. Ale pokaždé je náročné „trefit“ se do nich…
Měl jsem strach, že se budou bát děti. Ale uklidnil jsem se, když jsem viděl pětileté kluky, kteří si říkali „ty vole, to je dobrá muzika“. Došlo samozřejmě k tomu, že si nějaké učitelky stěžovaly, že je to moc nahlas, ale neřešil jsem to a nebylo to zas tak zlé, jako když jsme teď dělali vánoční inscenaci a učitelky si stěžovaly, že na jeviště vstoupila i Smrt…
Hry vymýšlím tak, co by bavilo mě, když by mi bylo deset, dvanáct let. Člověk se snaží poučit, chodí do kina, čte, dívá se na zprávy. A inscenace vznikají z toho, co člověk žije, co vnímá. Mě hodně ovlivňují inscenace Klicperova divadla, Divadla v Dlouhé, nebo inscenace Petra Lébla, Pitínského… A vždycky přemýšlím, jak tuto úroveň dostat do dětského divadla. Divadlo pro mě není žádný skanzen, z tradice si beru jen to, co v danou chvíli inscenaci posune a obohatí.
Ano, ale podezírám děti z toho, že když se jich zeptám, zda se jim to líbí, tak řeknou vždycky, že líbí..
V Divadle Minor se snažíme dělat divadlo s nějakým tématem, aby bylo chytré a byla tam i nějaká radost. Jsou období, kdy je dusno, ale jsou období, kdy lidé, kteří zdánlivě nemají spolu moc společného, tak najednou vytvářejí celek. Je to podobné současné době. Není žádný ideál, není žádné spiknutí, víc převažují smutky nad veselostmi, ale vyhovuje mi to víc, než kdybychom si na něco hráli a lhali si. Představení se nám většinou daří a přispívají k tomu i polemiky, kdy spolupracovníci mají jiný názor na to, co zkoušíme.
Zora Vondráčková
TIP!
AKCE ONLINE - Přehled příspěvků
Hadrián 2003
30.6.2003 - 15:07
Závěrečná tečka z Dejvic
29.6.2003 - 15:06
Divadlo není skanzen
29.6.2003 - 15:06
Diváka lze vychovat
28.6.2003 - 13:06
S vědomím možného
28.6.2003 - 12:06
Jsem to pořád já!
27.6.2003 - 18:06
Ten, který vidí ve tmě
27.6.2003 - 18:06
Věčný tanečník
27.6.2003 - 18:06
Vtipy o blondýnách teda nemusím
26.6.2003 - 18:06
Mám rád slovo sloužit
26.6.2003 - 18:06
Divadlo přináší dětem účast na zázraku
25.6.2003 - 00:06
Narozená v ráji
21.6.2003 - 22:06
Podeváté
Fotogalerie akce
reklama