Scéna.cz 

Hmatatelné neuchopitelnosti Silvestra Lavríka

Motiv lásky se velmi často objevuje ve Vašem díle. Zajímá Vás svou nadčasovostí?

Láska je macerát. Výťažok z bylín. Zaujíma ma svojou esenciálnosťou. Veľmi záleží na tom, z ktorých a v akom pomere. Zabíja, lieči, opíja... potom je o čom písať, tak píšem.

Kdy pro Vás nastává v Žlté žlté ľalii ten zlom, v němž se z jistoty stane nejistota a láska je už jen velkým břemenem? Nenastáva. Vkradne sa. Vdýchnu ho, napijú sa, prehltnú s horkou slinou. Cesty späť niet, napred sa ísť nedá, ha!

Čím je v Bottově baladě a Vaší Ľalii smrt?

Ničotou. Pocitom zmaru. Tichom. Nehybnosťou. Bezdetnou ženou.

Komu přisuzujete vinu – Adamkovi nebo Evičce? Lze ji jednoznačně rozpoznat?

Nikomu. Tu niet viny. Tu sú iba obete.

Může být láska věčná a existuje vůbe láska bez nevěry?

Večná láska? Hm, to sa musíte opýtať niekoho, kto je smelší. Neviem, či láska a nevera sú v nejakom protikladnom postavení, či jedno podmieňuje druhé ... nevera je spájaná s telesnosťou, s erotikou, s prekračovaním morálky. Láska ich presahuje každým smerom. Ak je láska živý organizmus, nevera je jeho slepé črevo. Zbytočné a predsa naše.

E. F. Burian měl pro dokonalou vyváženost všech složek na jevišti výraz „symfonie“, Vy „orchestrácia“. Je Žltá žltá ľalia orchestráciou?

Každopádne je pokusom o ňu. Táto paralela ma teší. Vďaka mojej nedovzdelanosti ju považujem za ďalší z dôkazov, že sa v usilovaní o živý divadelný tvar neuberáme nesprávnou cestou.

Někteří divadelní kritici označili Ľaliu za generační hru. Koho myslíte, že inscenace nejvíce osloví?

Hát, to ja teda naozaj neviem.

Je Ľalia částečným návratem k autorskému divadlu, v jehož duchu se odvíjely Vaše divadelní začátky?

Neviem. Možno. Dúfam ... každá téma si vypýta svoj tvar, svoju formu. K tomu patrí aj spôsob realizácie. Naozaj neviem, nakoľko to korešponduje so začiatkami mojej divadelnej roboty. Ale keď to tam niekto nájde, nebudem sa brániť.

Do dramaturgického plánu zlínského divadla na příští rok je zařazena hra Hotel Viktoria v režii J. A. Pitínského. Poprvé bude na profesionální scéně Váš text režírovat někdo jiný, než Vy sám. Jaká jsou Vaše očekávání od spolupráce s režisérem Pitínským?

No veľké, predsa! Zdeněk je inšpirujúci partner a teším sa na tú inscenáciu. A teším sa aj na zlínsky súbor v tej hre. Písal som im to na mieru a sú to zdatní sokolíci, keď práve nepodliehajú nejakej hystérii.