Scéna.cz 

Divadlo Astorka Korzo´90

Může být láska něčím jiným než jen banálním příběhem?

Žltá žltá ľalia je sondou do vztahu muže a ženy, obrazem úzkého společenství řídícího se vlastními, staletími prověřenými pravidly a konvencemi. Do tohoto uzavřeného světa patří nevinná Evička zamilující se do prvního muže, co se na ni usmál procházeje okolo - Adamka, čistota jejich vztahu a stále oddanější sliby věčné lásky. Biblické konotace jsou na místě. Fenomén „cizince“ vždy vzbuzuje vzrušení z neznámého a nového, neboť právě on narušuje svou přítomností zavedené řády. Taková je i postava Pocestného, který probouzí v Evičce dosud nepoznanou vášeň, vytrácí se vysněná idyla a zintenzivňuje se realita umírající vesnice s všudypřítomnou naléhavou prosbou o život. Velká láska Adamka a Evičky ale nemůže být stvrzena početím dítěte a stále více se prohlubuje bezmocnost.

Silvester Lavrík – režisér jako by nechtěl překročit dramatický text a vítězí nad ním Lavrík – dramatik. Vytrácí se složitý jazyk jevištních metafor, na nějž jsme u Lavríka – režiséra zvyklí. Přísně sleduje text a zjevuje nám jeho významy jasným čistým příběhem, jehož napětí je neseno více slovem, než situací na jevišti. Epično převažuje nad dramatičností. Režie nechává velký prostor pro herecké výkony, které ale částečně svazuje text a napětí zprostředkované hereckou akcí se rychle vytrácí, nebo ani nemá prostor k rozvinutí. Přesto ale herecké obsazení provokuje svým přesným uchopením postav a potvrzuje tak dramatikův (režisérův) záměr „vyprávět příběh“. Smutná baladičnost Ľalie nám nabízí prostor pro kontemplaci nad svými vlastními láskami, hodnotami, které nás identifikují, tajnými touhami a hranicemi, jež jsme schopni a ochotni pro lásku překračovat. Jsme přítomni „citovému koncertu emocí“, jehož dirigenty jsme si sami sobě.